21. 4. 2008

Úzké místo a pár slov k efektivitě

Úzké místo neboli omezení definoval a začal používat Eliahu M. Goldratt a založil na něm metodu pro zvýšení průtoku systémem. Pro naše účely definujme omezení jako místo s nejmenším průtokem, je to přesně to místo, jehož maximální průtok určuje maximální výstupní průtok pipeliny nebo soustavy.

Pipelina určí úzké místo rychle a jednoznačně. Například při sledování průměrných časů pro dosažení jednotlivých stavů v pipe zjistíme, že vždy jeden z průměrných časů „dělá největší problémy“. A tady hledejme úzké místo.

V našem srovnání řeky a lodí najdeme úzké místo jako přístav, před kterým se hromadí největší množství lodí.

Definujme si pojem efektivita:

    Za daných podmínek nelze dosáhnout lepší výsledek vzhledem k dostupným zdrojům.

Už jenom mapování a měření procesů, spojené s možností rozhodovat nad celou pipelinou (nikoliv nad samostatným procesem bez dalších souvislostí) obrovskou měrou přispívá k velmi efektivním rozhodnutím.
Pokud se podíváme na věc ještě detailněji, je zřejmé, že musíme brát v úvahu zároveň více parametrů. Výstupní průtok bude maximální za podmínek, kdy:
  • Pracujeme vždy na procesu, který je prioritní vzhledem k výslednému průtoku soustavy/pipeliny.
  • Výstupní průtok soustavy udržujme ve stabilních hodnotách, tedy v takových hodnotách, které vykazují v čase co nejmenší výkyvy. Stabilita výstupního průtoku soustavy je ovšem také závislá na stabilitě průtoku vstupních pipeline (přítoků řek), proto je potřeba brát v úvahu i stabilitu těchto pipelin.

Je evidentní, že možné výkyvy průtoku v pipelině, tedy vzniklé nestability, jsou příčinou zvýšených nákladů na opětovné „obnovení stability“. Takovým nestabilitám se v praxi nikdy nevyhneme, ovšem cílem všech manažerů by mělo být tyto náklady minimalizovat. Příliš velké náklady, spojené většinou s neplánovaným přemístěním zdrojů kvůli likvidaci nestabilit, jsou zcela nežádoucí.

14 Comments:

tomas said...

Dovolím si ještě doplnit definici maximální efektivity procesů v soustavě, která vznikla před pár dny po konzultaci s ekonomickým odborníkem.

Soustava funguje efektivně, jestliže zlepšení efektivity jednoho procesu nelze provést bez snížení efektivity procesu jiného.

Anonymní said...

Tohle je velmi pěkné. Co je ale společnou jednotkou průtoku? Abych mohl objektivně najít úzké hrdlo, musím jednotlivé body měření navzájem porovnávat. A z komentářů k předešlým dílům jsem pochopil, že každá část pipeliny se měří něčím jiným. Nebo jsem vedle?

tomas said...

Průtok (Throughput) v teorii omezení je míra, kterou systém nevratně generuje peníze prostřednictvím tržeb = tržby bez všech plně variabilních nákladů.

Pro TEP je ideálním průtokem peněžní tok na výstupu pipeliny bez variabilních nákladů té samé pipeliny. Samozřejmě je potřeba takto měřit celou soustavu, nemůžeme porovnávat hrušky s jablky.

V praxi je však situace jiná a existuje z řady důvodů tendence zjednodušovat měřené jednotky např. na ks/čas. Primárně to nevidím jako velký problém u (z hlediska nákladů) méně důležitých procesů nebo takto začít při implementaci procesů, později můžeme ladit a zpřesňovat.

Anonymní said...

Proč bez variabilních nákladů? Variabilních k čemu - k výkonu pipiliny? Já myslela, že je to naopak.

tomas said...

Dejme si příklad, ideální měřený průtok pro pipelinu zakázky je prodejní cena po odečtení ceny výrobní.

Podotýkám, že se dá docela spolehlivě pracovat s průtokem zastoupeným jenom prodejní cenou. Vhodné metriky jsou vždy součástí definice každé pipeliny.

Anonymní said...

Nemohl byste to vysvětlit nějak jasněji? Máme hlavní proces, který začíná poptávkou zákazníka a končí inkasem zákazníka. Průběh touto pipelinou nazvěme zakázkou. Zakázka má prodejní cenu, která se skládá z přímých výrobních nákladů, nějaké výrobní režie, pro zjednodušení nějaké obchodní režie a zisku. Zakázka prochází těmito uzly - kontraktace, příprava výroby, nákup materiálu, výroba, expedice, fakturace a inkaso.

Tak jak a v čem počítat průtok pipeliny?

tomas said...

Kopaji, nedokážu svůj pohled a TEP jednoduše "našroubovat" na Vaše procesy, šel bych stručně na celou věc takhle:

a) dekomponoval bych jeden hlavní proces na více subprocesů asi jako v Obr.8
neboli definoval bych množství a typy procesů

b) každý subproces bych popsal zvlášť, určil stavy, definoval pipelinu a u každé pipy určil metriky (průtoky) popsané výše

V tento moment nemusím složitě kombinovat veškeré náklady vzniklé v jednom velkém procesu , což je mimochodem nereálné, ale v jednotlivých subprocesech to již možné je. Zjednodušeně řečeno, jedním z cílů dekompozice jednoho velkého procesu je možnost co nejlépe měřit průtoky jednotlivých pipelin.

Anonymní said...

Dík za rychlou odpověď, která mě ale neuspokojuje. Mluvíte tady o úzkém hrdlu v celém systému. Navíc mě matou různě používané pojmy.

Já chápu celý průběh zakázky od poptávky do jejího vyřízení a vyinkasování jako jeden jediný proces. Taky mi vydělává jediné peníze. Části procesu, které jsem uvedl (kontraktace, příprava výroby, nákup materiálu, výroba, expedice, fakturace a inkaso) považuji za subprocesy.

Takže moje otázka zní - jak najít úzké hrdlo v celém procesu? Jak počítat průtok tohoto procesu?

Anonymní said...

Tomáš má pravdu v tom, že u procesů přes více organizačních jednotek více forem transformace vstupů do přidané hodnoty je těžké najít společného jmenovatele ve formě nějakého věcného KPI. Proto je vesměs nutné použít náklady - peníze jsou jedinou společnou jednotkou.

Anonymní said...

Já bych jednu VŽDY společnou jednotku přidal - ČAS. Ten je občas měřitelný snadněji (přímo, nikoliv odvozeně jako náklady) a je také z hlediska průtoku nutný. Pro příklad uváděný Kopajem stačí vědět, jaké jsou celkové plánované náklady (nebo i cena) zakázky a pak jen sleduji průběžné doby na subprocesech (pokud jsou sekvenčně). Přece jde jen o to, abych (se stejnými zdroji) zakázku udělal co nejrychleji, páč jich pak stihnu víc a tudíž celkový průtok vzroste.

Ftíp je v tom, že mi zároveň poběží celé množství zakázek v různém stupni rozpracování a pak začíná být s hledáním omezení veselo, neb záleží na jejich souběhu, kde se zrovínka potkají.

Optimalizace je pak spíš o časování / synchronizaci, aby se nesešly zrovna v omezení.

Anonymní said...

A jak pravil loupáček - pak se bez "simulace" těžko obejdu, ty úzká hrdla se pak můžou objevit kdekoliv a budeme muset řešit jak na ně. Tohle je vůbec dneska to nejzajímavější, protože zatížení procesů strašně kolísá, pořád víc, trh je nárazovější a produkty pořád víc specifičtější, takže mi můžou udělat úzké hrdlo při souběhu kdekoliv.

Anonymní said...

Jsem rád, že jsme jinou cestou došli k témuž závěru - přes excely cesta nikam nevede.

Anonymní said...

Budu asi nepříjemný, ale prošel jsem všechny díly seriálu - a?

Pokud procesní mapu nemám, tak jí podle tohohle neudělám. Pokud jí mám, tak mě to leda zmate pojmy s dojmy.

Sorry.

tomas said...

Pro Kopaje...

Úzké hrdlo neboli omezení existuje podle Goldratta v rámci celého systému ale podle TEP také v rámci každé pipeliny! Možná tady hledejme jiný pohled na věc ... tohle je doufám z výše uvedeného textu jasné.

Průběh zakázky jako jeden proces a zbytek jako subprocesy chápeme stejně.

Úzké hrdlo celého systému lze najít v jednom ze subprocesů, protože výstupní průtok tohoto subprocesu(tady mluvím o pipelině) odpovídá maximu průtoku celé soustavy.
Tím pádem průtok "tohoto" procesu znamená průtok subprocesu, kde se nachází úzké místo.
----------------

Pro Jandu

Pokud jde situace nárazů trhu a kolísání zatížení procesů simulovat, je to jen dobře, nikdy nic podobného jsem neviděl.
------------

Pro Loupáčka

Vede!

------------

Pro AJKa

Nerozumím....

ISSN 1802-5676  | Copyright © 2003-2007 BPS Business Process Services