O měření podpůrných procesů

Nejlépe a nejsnáze se prý měří podpůrné procesy. Je to dáno tím, že jsou v každé firmě velmi podobné a tedy je mnoho zkušeností, jak je měřit odjinud. Dále tyto procesy bývají jen minimálně dotčeny strategií a nemusí se tedy měnit pod rukama. Třetím důvodem je, že mají většinou dobře uchopitelné a ekonomicky měřitelné produkty (služby). Přestože měření přidané hodnoty produktu je prvním a základním měřením a měl by nám ho automaticky poskytovat dobře nastavený controlling, bývá už s tím potíž. Jen málokde se na podpůrné procesy nasadí některá z AB (activity-based) metod a daleko častěji se používá velká černá díra zvaná režie s kouzelnickým klíčováním jejího rozdělení. Což také umožní předvádět, že naše podpůrné procesy provádíme výrazně levněji, než bychom je pořídili při jejich outsourcingu. Za všechno můžou neuchopitelní ghůlové zvaní cost drivery, jejichž význam ekonomové nemohou stanovit od stolu a bez znalosti konkrétních procesů.