20. 12. 2007

Jak identifikovat znalostní monopol?

Většina z lidí okolo BPM stojí na druhé straně barikády - na pozici firmy jako celku. A boj se znalostními monopoly je jejich druhým chlebem. Protože bez sdíleného poznání nelze ani namapovat procesy, natož je zlepšovat.

Mnoho analytiků považuje za základní symptom znalostního monopolu mlžení. Podle mé zkušenosti je mlžení častěji projevem neznalosti než znalostního monopolu. Neschopnost něco jednoduše a srozumitelně popsat je totiž v našich krajích hojná, protože se neučí - sám jsem pár škol mlžením absolvoval.

Ani arogance nebývá spolehlivým příznakem monopolu. Kromě osobního ustrojení je většinou výsledkem pocitu ohrožení.

Ba ani fronta prosebníků před kanceláří dotyčného a stohy nevyřízených žádostí o expertní vyjádření nemusí být oním poznávacím znamením. Toho se dotyčný mohl dopracovat cíleným ořezáváním kompetencí ostatních a otravným trváním na svých právech nepostradatelného.

Skutečný znalostní monopol je ten, kdy na jednom člověku závisí běh skutečného procesu, ne pouze toho aktuálně deformovaného. Když nepostradatelného vyhodíte, absolutně nic se nestane. Když vyhodíte opravdového znalostního monopolistu, proces se zhroutí.

Jedinečný držitel jedinečné a potřebné znalosti je většinou dost nenápadný. Miluje roli šedé eminence a ochotně svému šéfu slouží, dokud ho nenaštve. Příliš zvídavého obratem ruky zlikviduje a vypěstuje si nového, závislejšího.

A poznávací znamení? Nic po sobě nedokumentuje, což také není markanta pouze monopolisty. U něj je ale přítomná vždy - on totiž nedokumentuje ani tehdy, když by mu to ušetřilo práci. Tedy kdy druhé dvě skupiny nedokumentujících - bordeláři a lenoši - již neodolají.

Úplně spolehlivá metoda, jak znalostního monopolistu identifikovat, je drsná a v praxi se dá použít jen za určitých podmínek. Jde o kolečko.

Více.....

19. 12. 2007

Znalostni monopoly jsou out

Stavět hodnotu své pracovní síly na znalostním mopolu je velmi krátkozraké. Dřív nebo později zaměstnavatel tento znalostní monopol objeví a rozhodne se ho zlikvidovat. Protože ho ohrožuje. Stačí, aby zaměstnanec ochořel a problémy jsou na světě. Většinou znalostní monopol zklividuje šéf i s jeho neochotným nositelem.

Viděl jsem na vlastní oči mnoho zdánlivě nepostradatelných, jak skončili na dlažbě. Protože co s nimi? Je obtížnější naučit člověka sdílet se - protože jde o schopnost, než sehnat jiného ochotnějšího nositele příslušné znalosti a dát mu chvíli času na proniknutí do lokálních tajů. Informační sobectví se v dobře řízené IT infrastruktuře pěstuje podstatně obtížněji, než v papírové kultuře.

Jediný osvědčený a perspektivní způsob, jak zachovat/zvýšit svou hodnotu na pracovním trhu je - učit se. A jak již řečeno - nejrychleji se učí člověk sdílením

Více.....

18. 12. 2007

Sdílení znalostí

Jak se vlastně informace transformuje do znalosti? A existují vůbec dokumentované znalosti nebo jsou to pořád jen informace? Existuje řada zajímavých pojednání na toto téma a řekl bych, že málokde vládne taková neshoda pohledů i terminologie. Proto opět teorie lehce pominu a podívám se do své praxe.

Dokumentované znalosti existují. Protože jsem schopen jen podle jejich záznamu je aplikovat. Příkladem mi budiž BPMS nástroj Intalio, který od jara využívám, aniž mi kdokoliv cokoliv k tomu osobně řekl. Příslušnou znalost - zde schopnost vytvářet v nástroji modely, napojovat je na služby a to celé spouštět na procesním serveru a monitorovat - nabývám jen z manuálů, diskusních skupin, videokonferencí a vzájemně vyměňovaných modelů. A jsme u fenoménu dneška - informace se ve velkém transformují do znalostí sdílením non-face. Samozřejmě sdílení face2face je stále účinnější, protože probíhá na základě osobního vztahu - tedy i s využitím nosné vlny emocí. Ale pokud do rovnice započteme časy cesty a ostatních prodlev, nemluvě o rizicích (třeba neprotažené dálnice), vychází sdílení non-face taméř vždy výhodněji.

A navíc - vlastní sdílení je samo dokumentované, znalost doplňuje. Vůbec pořád nedomýšlíme, jak kolaborativní web zásadně posouvá účinnost přeměny informací ve znalosti. Žijeme totiž sami v myšlenkovém světě znalostního monopolu - to, že něco víme (a ostatní ne), vytváří naši hodnotu. Omyl. To, co si myslíme, že víme a nechceme se o to podělit, už dávno shnilo.

Více.....

17. 12. 2007

Roll-in znalostí

Jestliže jsem nazval konzultační společnosti fabrikami na znalosti, můžeme banky nazvat klidně fabrikami na rizika. (Už vidím ty štiplavé komentáře, že banky jsou fabrikami na peníze:)

Jde mi ale o jinou věc - že tyto branže mají speciální zkušenosti, jak danou oblast účinně řídit, protože je živí. A tedy jsou vhodným objektem k poučení. Třeba způsob, jak poradenské firmy pracují se znalostmi, je snadno přenositelný do prostředí jiných branží, kde může vytvořit úplně novou podnikatelskou příležitost.

Více.....

14. 12. 2007

Fabriky na znalosti

Konzultační firmy jsou vlastně fabriky na znalosti. Něco načtou a nastudují, něco posbírají u svých zákazníků, srovnají to a učesají a pak to prodají, přičemž zase něco nastudují a tak dokola. Jak pravil kdysi jeden kolega, výkonnost konzultační firmy je přímo úměrná její obrátce znalostí. Dobrý postřeh, že?

Více.....

13. 12. 2007

Oceňování nedokumentovaných znalostí

Tacitní znalosti jsou ty nedokumentované znalosti, které jsou ještě neformulované a existují jen v hlavách lidí. Činí mi trochu metodickou potíž činit rozdíl mezi nedokumentovanými (avšak formulovanými) znalostmi a znalostmi tacitními. V praxi je použitelnější tato klasifikace:

  • znalosti dokumentované - čili vyvolatelné, rekonstruovatelné a použitelné jen na základě jejich dokumentace

  • znalosti tacitní identifikované - víme, co víme (nebo on ví), jsou použitelné jen za účasti jejich nositele (nabízím jednoduchý pojem - znalosti zmapované)

  • a znalosti opravdu tacitní - buď ještě nezformulované nebo alespoň nerozpoznané

Jestliže jsem včera řekl, že oceňování nedokumentovaných znalostí je problém, záměrně jsem trochu přeháněl. Náhodou je to zavedená praxe personalistů. Protože tyto znalosti oceňujeme skrze jejich nositele.

Více.....

12. 12. 2007

Koncept řízení znalostí

Nejjednodušší přístup ke znalostem je jejich chápání jako aktiva - znalost jako výrobní prostředek. Což není úplné, protože pro řadu firem jsou znalosti i produktem, příkladně pro konzultační společnosti často produktem jediným. Je obzvlášť pikantní, jaká v této souvislosti panuje disproporce v ocenění znalostních a ostatních aktiv. I proto je zavádění řízení znalostí spíše dílem uvědomnělého managementu než ekonomickou nutností.

Znalost se velmi špatně oceňuje a ještě hůře ochraňuje. U znalosti nedokumentované to dokonce ani pořádně nejde. Znalost je aplikovatelná informace. To znamená, že znalost musíme dokumentovat v určitém kontextu i s jejím způsobem použití. Čili ve vztahu k procesům. Ať už znalost produkují, konzumují (čili transformují na přidanou hodnotu) nebo spravují. Proto většina metodik oceňování znalostí vychází z jejich potenciálního příspěvku k přidané hodnotě.

Znalosti mají spoustu další mimořádně zajímavých vlastností, která jiná aktiva postrádají. Tu zásadní nepříjemnou však mají ale shodnou: stárnutím a nepoužíváním ztrácejí hodnotu.

Více.....

11. 12. 2007

Je knowledge management věda?

Když pročítám odborné portály a listuji stohem knih o řízení znalostí, propadám depresi. Řízení znalostí není věda, to je směs alchymie a marketingu. Přitom by to měla být především manažerská disciplína s použitelnými metodikami a technikami. Doufám, že v tématu tohoto měsíce tomu napomůžeme.

Více.....

21. 11. 2007

Bez komentáře

Před pár týdny jsem jako člen jednoho profesního sdružení pro poradce a business konzultanty vyplnil průzkum o osobním vzdělávání a teď mi přišel na jeho základě zpracovaný interní benchmark. S naprosto neuvěřitelnými daty. Přestože ho vyplnilo přes 800 poradců, takže by nějakou vypovídací schopnost mít měl.

Například - v USA, Kanadě, Austrálii a Indii - čím vyšší denní sazba, tím větší osobní příprava (600 lidí). V Evropě a na Středním východě - naopak (200 lidí). Dokonce v EU (165 lidí) při denní sazbě nad 1500€ činí průměrná příprava na 1 konzultační den 0,35 dne přímo na projekty a 0,23 dne na osobní vzdělávání. V USA je to 0,9 dní projektové přípravy a dokonce 1,6 dní znalostní.

Možná ještě pár perliček z průzkumu uvedu, ale podle uvedených dat se obávám, že to budou spíš číst profesionálové ve firmách než konzultanti.

Více.....

23. 10. 2007

Chvála kolečka

Včera jsem naťukl téma kolečka - povinné stáže nového pracovníka v jednotlivých odborných útvarech. Zdá se, že jeho absence litují všichni. Noví lidé nemají ani přehledovou znalost toho, co kdo kde dělá a proč, zavrtání nového člověka přímo do jeho domovského týmu posiluje nebezpečí vzniku subkultur. Je také jasné, proč k tomu došlo. Není čas. Pokud je průměrná životnost specialisty ve firmě 36 měsíců, nemůže pětinu z této doby strávit neproduktivně. Potřebujeme ho přece teď a tady. Navíc - nemůžeme nového člověka pustit do kolečka dřív, než skončí zkušební doba, kvůli ochraně informací.

Ve skutečnosti největším nepřítelem povinného kolečka je střední management. Nemá zájem, aby se v jeho oddělení potuloval někdo cizí, kdo nepatří do party. Kdo jen vyžaduje pozornost, ničemu nerozumí, s ničím pořádně nepomůže a stejně - až se trochu rozkouká, půjde o dům dál.

Prosadit pro pracovníky povinné kolečko alespoň v rámci svého procesu je jeden ze stěžejních úkolů vlastníka procesu.

Více.....

ISSN 1802-5676  | Copyright © 2003-2007 BPS Business Process Services