Apologie SOA

Nedalo mi to - musel jsem se s ostatními čtenáři podělit o Pucherovu kritiku SOA. Nejen pro její obsah, ale i pro její formu. Zkusme probrat nejprve věcná (?) tvrzení. Vypíšu je v pořadí, jak je do nás pere sám autor:

1. SOA nevede k obchodní pružnosti, protože sice vyváže uživatele ze svázání aplikacemi, ale sváže ho svými službami (navíc v Javě).
2. SOA je jen prázný marketingový pojem.
3. SOA je slepá ulička objektové orientace, protože metadata jsou v souboru (XML) a ne v databázi a chybí prostředky pro řízení životního cyklu.
4. Procesní fragmenty podpořené proprietárními aplikacemi není schopna SOA defragmentovat. Blátivá koule nepřestane být blátem tím, že ji rozdělíme na více malých kuliček.
5. SOA je myšlenkovým pokračovatelem Taylorismu postaveném na specializaci a pevném řízení. Procesní modely zachycují jen povrch procesů, jejich podstata tkví v nezachytitelné dynamice podnikání tvořené komunikací v mnoha vrstvách.
6. Uživatelé chtějí sami řídit způsob své práce, což SOA činí velmi složitým.
7. Uživatele zajímá jen rozhraní a chtějí nesmyslnou dostupnost systémů, kterou neumí využít.
8. Business intelligence je posvátná kráva - tupná, protože kodifikací se znalost zničí. Skutečné znalosti mají emoční vrstvu, proto jejich hodnota vysoce převyšuje pouhá logická pravidla.
9. Zdánlivá jednoduchost SOA se v technickém řešení ukazuje jako nesmírně komplikovaná.
10. SOA má kvazistandardy, které činí zákazníka závislého na konkrétním dodavateli.

K tvrzením 5, 6 a 8: Jako červená niť se námitkami táhne úvaha - chybou už je byznys proces strukturovat, už jen tím je mrtý. Jenže právě tato premisa je chybná, protože nebere v úvahu rozdílný charakter procesů - od znalostních (kde platí plně) až po datové (kde neplatí vůbec).

K tvrzením 1, 4 a 9: Pucherovi zde nahrává i empirické zjištění o poměrně malé míře znovupoužitelnosti komponent - uvnitř podniku se pohybuje od 10 do 30%. Jenže kouzlo SOA je v jednotném způsobu integrace těchto blátivých kuliček.

K tvrzení 3: Které se také v textu několikrát objevuje v různé podobě - totiž že SOA není architektura dostatečně strukturovaná, resp. její technické implementace umožňují značně heterogenní řešení. Inu - OO databáze také skončily na smetišti a nic jim platná nebyla jejich konceptuální dokonalost.

K tvrzení 2: Dá se skoro souhlasit. Jenže poučení uživatelé tohle dávno ví a počítají s tím. Pokud integrační projekty SOA nebudou schopné vykázat ROI, nebudou už dnes schvalované. A ROI nevykážou, pokud nebudou zacíleny na konkrétní byznys problém a nevyužijí prostředky BPM.

K tvrzení 10: Hra o standardy je jedna z nejúčinějších forem konkurečního boje v technologiích. V praxi se prosazují řešení založená na nejmenším společném jmenovateli a tuto podmínku SOA splňuje bezezbytku.