Koncept řízení znalostí

Nejjednodušší přístup ke znalostem je jejich chápání jako aktiva - znalost jako výrobní prostředek. Což není úplné, protože pro řadu firem jsou znalosti i produktem, příkladně pro konzultační společnosti často produktem jediným. Je obzvlášť pikantní, jaká v této souvislosti panuje disproporce v ocenění znalostních a ostatních aktiv. I proto je zavádění řízení znalostí spíše dílem uvědomnělého managementu než ekonomickou nutností.

Znalost se velmi špatně oceňuje a ještě hůře ochraňuje. U znalosti nedokumentované to dokonce ani pořádně nejde. Znalost je aplikovatelná informace. To znamená, že znalost musíme dokumentovat v určitém kontextu i s jejím způsobem použití. Čili ve vztahu k procesům. Ať už znalost produkují, konzumují (čili transformují na přidanou hodnotu) nebo spravují. Proto většina metodik oceňování znalostí vychází z jejich potenciálního příspěvku k přidané hodnotě.

Znalosti mají spoustu další mimořádně zajímavých vlastností, která jiná aktiva postrádají. Tu zásadní nepříjemnou však mají ale shodnou: stárnutím a nepoužíváním ztrácejí hodnotu.